Na konci léta roku 1999 jsem se rozhodl založit firmu ve Spojeném království. Předtím jsem si udělal průzkum po Evropě, jaké jsou v kterém státě podmínky.
To proto, abych nenaletěl a nezřídil další firmu v zemi, kde vládnou razítka a úředníci. V úvahu připadalo Německo, ale tehdy se požadovalo složit do banky
50,000 marek a stále je tam držet. Krom toho německá byrokracie, byť ani zdaleka nedosahovala české úrovně, se mi nelíbila. Ve Francii měli zajímavé
kolečko. Nejprve bylo potřeba získat potvrzení z banky, ta ovšem dala potvrzení až když byla založena firma. Poněkud to připomínalo Českou republiku.
Ve Švýcarsku požadovali velmi vysoký kapitál, totéž v Lucembursku. V Irsku požadovali dva ředitele ve firmě, navíc irsky neumím. Takže zbylo
Spojené království. Bohužel, příliš informací se získat nedařilo. Na moje otázky faxem nikdo neodpovídal a po telefonu byly odpovědi dosti nejasné.
Měl jsem za to, že na druhé straně vůbec nechápou na co se jich ptám. A tak nezbylo než se vypravit do Londýna a zjistit vše na místě.
Po příletu do Londýna, v říjnu 1999 jsem zašel k místnímu notáři a zeptal se ho, jak se zakládá ve Spojeném království firma a co to vše obnáší. Úředník
na mne chvíli nechápavě zíral a pak se zeptal odkud jsem. Povídám, že z Československa. To mu zřejmě stačilo. Poradil mi stručně. Řekl, ať si dojdu
do obchodu s věcmi pro kanceláře (v Česku tomu říkají papírnictví). Tam nechť si koupím starter kit, v něm najdu formulář. Ten mám vyplnit a odeslat.
Obálka prý je uvnitř. Nakonec mi popřál příjemný pobyt v Londýně.
Obchod s papírem jsem našel dost brzo, zakoupil starter kit. Stálo mne to tuším 2 libry. V hotelu jsem vyplnil jednostránkový formulář. Bylo tam moje jméno,
bydiště, název společnosti, datum narození. Na přiloženém letáku se radilo, abych formulář podepsal a aby byl podepsán úřední osobou, která dosvědčí, že
jsem ctihodný občan. Vyšel jsem z hotelu, s tím, že opět navštívím notáře, který mi už jednou zdarma poradil. Po cestě k notáři, na Kingsway jsem uviděl policistu, tak mi to
nedalo. Zeptal jsem se ho, co se myslí tím ctihodným občanem. Když jsem mu vysvětlil, k čemu to potřebuju, policista ukázal na nedalekou police station, ať prý si
zajdu tam.
Na policejní stanici jsem toto vše znovu vysvětlil tamnímu policistovi. Ten si vzal ode mne formulář, požádal mne o cestovní pas a o 1 libru. Policista
prohlídnul pas, libru otočil v ruce a podal mi ji zpět a povídal: "vidím, že máte 1 libru, tak to jste ctihodný občan". Podepsal se na papír jako svědek a s
úsměvem mi popřál hodně štěstí. Tou 1 librou, co jsem měl v kapse jsem tedy ručil za firmu a to byl můj počáteční kapitál. Na poště jsem koupil šek na
20 liber, vložil spolu s formulářem do obálky s nadepsanou adresou registračního úřadu a vhodil do poštovní schránky na ulici.
Zhruba za dva týdny jsem dostal poštou listiny od zaregistrované společnosti Bohemia House UK Ltd. Postupně jsme naše kupující, zákazníky převáděli
z české Bohemia House s.r.o. na tuto společnost registrovanou ve Spojeném království. Zjednodušili se platby od klientů, bankovní převody najednou trvaly
místo týdnů pouze dny a stály výrazně méně. Naši zákazníci k nám začali mít větší důvěru. A naši dodavatelé ve Spojeném království už nežádali platby předem,
ale ochotně posílali zboží s fakturou se splatností 30 dnů po dodání zboží. Věc v Česku nevídaná. Ale o tom až v nějaké další kapitole.